Výchovné prvky
Výchovné prvky
Cílevědomě jsou pěstovány všelidské hodnoty, humanismus, demokratické principy, láska k domovu a přírodě, ekologie, tělesná zdatnost, psychická odolnost i užitečné znalosti, dovednosti, návyky, ale i vhodné využívání volného času aktivním odpočinkem ve zdravém prostředí. Činnost ZÁLESÁKA se dotýká hlavních sportovních, tělovýchovných, branných, kulturně poznávacích, polytechnických, společensko-zábavných a morálních disciplín i mnoha technických odborností. Směřuje od všestrannosti ke specializaci, neboť jednostrannost – byť atraktivní – většině mladých časem zevšední, zatímco široká programová různorodost poutá mládež dlouhodobě a postupně jí pomáhá v zasvěceném výběru vlastní nejvhodnější specializace. Všestrannost připravuje člověka i na řešení nejrozmanitějších životních situací, včetně krajního uplatnění teorie přežití, a je základem jeho zdravého, harmonického tělesného i duševního vývoje.
Činnost je rozvíjena soustavně, a to od 10 let, kdy je dítě již schopno této soustavnosti, ale jeho zájmy se přitom začínají formovat. Podle věkových zvláštností dětí, mládeže a dospělých pracuje ZÁLESÁK se třemi na sebe navazujícími kategoriemi v rámci jednoho střediskového kolektivu. Dlouhodobá, soustavná a poutavá činnost v tak mladém člověku pozvolna vytváří hluboký vztah, který pak lze formovat v tradici, pomáhající překonat občasné problémy každého kolektivu. Soustavnost zvyšuje akceschopnost, prohlubuje náročnost, umožňuje systematičnost výchovně výcvikové práce. A na tuto soustavnou činnost mohou být připravovány děti již od 6 let.
ZÁLESÁK je budován na důsledné náročnosti, tvrdosti, akceschopnosti i technickém pojetí pobytu v přírodě. Vytváří tak vlastní prostor pro odlišný od ostatních organizací, které se zabývají turistikou, tábornictvím a ochranou přírody, což ovlivňuje a doplňuje mozaiku různorodých zájmů dětí a mládeže. Tato koncepce vytyčuje pomalý, ale perspektivní směr rozvoje od výběrovosti k masovosti. Množství zapojených členů musí být úměrné počtu dobrých vedoucích a rozsahu materiálně-finančního zabezpečení. Důsledně se vychází ze zásady, že si mládež váží především toho, o co se musí zasloužit. Nároky jsou přiměřeně tvrdé, ale spravedlivé. Míra přiměřenosti by však neměla být pod opravdovými možnostmi, neboť mládí si pak důkazy svých schopností a sil hledá samo – nezřídka na úkor svého okolí.
Poutavost každé činnosti vychází především z jejích forem. Formy ZÁLESÁKA se podřizují přirozeným zvláštnostem hravých dětí a soutěživé mládeže. V práci s mladými lidmi nemá místo okázalost, frázovitost, formálnost, necitlivé poučování. Nemá zde místo ani přílišná střízlivost forem. Mladí touží po romantice, dobrodružství i kráse a je pro ně schopno tvrdě pracovat. Romantiku přírody však ZÁLESÁK obohacuje o moderní romantiku techniky. V poutavě motivovaných hrách a soutěžích se přirozenou cestou získává mnoho užitečného s mentalitou dětí je nenásilně využívána k prospěchu celku i samotného jedince. A pokud se mládí nedostává k romantice v souladu s všeobecnými zájmy, zmocňuje se jí samo, z neznalosti po svém a většinou k vlastní škodě i ke škodě jiných.
Základním prostředím zálesácké činnosti je příroda. Každý pobyt v ní je pro mladé nejen přitažlivý, ale i poučný a zdravý. Příroda je i nejlevnějším a nejdostupnějším prostorem pro všestrannou činnost – je tělocvičnou, hřištěm, cvičištěm i bazénem. Vede k upevňování kolektivů dětí a mládeže, k prohlubování aktivity, činorodosti a akceschopnosti – k postupnému přivykání na podmínky kolektivního života. Svými estetickými a emocionálními prožitky a kulturně poznávacím charakterem proklubuje pobyt v přírodě i důvěrný vztah k domovu, k vlasti, ke světu, k přírodě – nenásilně upevňuje ekologické cítění a postoje. Příroda se jeví jako nejvhodnější prostor pro výchovu mladé generace a ZÁLESÁK ho plně využívá.