Branný pobyt v přírodě

Branný pobyt v přírodě

Jen málo kolektivů zrušeného svazu přežilo perzekuci sedmdesátých let. A ty, osamoceně v základních organizacích musely z nepochopitelných důvodů ukrývat svoji kvalitní činnost. Teprve se zavedením ZÁKLADNÍ BRANNÉ PŘÍPRAVY na počátku osmdesátých let byla ve Svazarmu poněkud rehabilitována výchova k všestrannosti mládeže a bývalý ZÁLESÁK – nyní pod taktickým názvem BRANNÝ POBYT V PŘÍRODĚ – se mohl stát pro některé svazarmovské orgány více či méně trpěnou nepříjemností.

Poslední zbytky bývalého svazu se soustředily kolem své nejsilnější složky – 326. ZO Svazarmu Brno, která opět jako v šedesátých létech, dokázala bez cizí pomoci vytvořit mohutnou členskou, organizační, metodickou, propagační i hospodářskou základnu obnovující se činnosti. Vysokou životaschopnost zde prokázal především společný, novými zkušenostmi neustále zdokonalovaný „Výchovně – výcvikový systém“ – jeho promyšlenost, komplexnost a praktická účinnost.

Na základě vynikajících praktických výsledků, a to i v postavení poloilegality, bylo v druhé polovině osmdesátých let mnohokrát upozorňováno na perspektivnost této formy práce s mládeží, s návrhem její legalizace a širokého využití. Ze strany kompetentních svazarmovských orgánů se však vedla zdržovací taktika, která znemožňovala naplňování opravdových zájmů mnoha mladých lidí. Teprve na začátku roku 1989 se podařilo prosadit vytvoření komise pro činnost branného pobytu v přírodě při Ústřední radě odbornosti masově branných sportů SVAZARMU.