Komáří louka

Komáří louka

Česká Kanada

Možnost výletů:

  • Zámek Jindřichův Hradec (14 km) a městská památková rezervace Telč (27 km)
  • Úzkokolejná železnice Jindřichův Hradec – Nová Bystřice (8 km)
  • Hrad Landštejn (26 km) a vodní Zámek Červená Lhota (25 km)
  • Nejvyšší hora Českomoravské vrchoviny Javořice (22 km)
  • Romantické lesy a rybníčky České Kanady
  • Cvičné skály v Kamenném Malíkově a jezdecká škola ve Dvorečku

Komáří Louka – včera

Původní bezejmennou bažinatou louku, zarostlou jen olšovým křovím, objevil 27. Března 1967 Mgr. Rosťa Zabloudil, který ji později i vybudoval podle svých představ a snů.

Veškeré peripetie této kouzelné louky na břehu rozsáhlého rybníka, ukrytého v lesích půvabné jihočeské krajiny, uložil do zajímavé publikace Komáří Louka – kronika zálesáckého tábora. Na pozadí dramatické doby nám v ní živě přibližuje více jak čtyřicetiletou tradici romantických táborů a poutavých akcí, z nichž se rodila legenda tisíců mladých lidí několika generací – Komáří Louka.

A tak alespoň na chvíli si sedněme a poslouchejme. Vypráví Rosťa.

V pondělí 27. Března 1967 pršelo. S kamarádkou Evou jsme otcovou Škodou-kombi hledali již třetí den nové místo pro táborovou základnu. Dřívější místa ve stinných a vlhkých skalnatých kaňonech větších řek jsem totiž zatoužil vyměnit za nějakou stálou, opuštěnou, sluncem ozářenou louku v hlubokém lese u malebného rybníka.

Od Brna jsme vyrazili na západ. Nejprve rybníky u Křžanova, později Studenecké rybníčky a pak hurá do Jižních Čech. Uzounká vymletá silnička nás vtáhla do lesa. Podle mapy to byl Černý les. A náhle jsme jeli po hrázi velkého rybníka úplně ponořeného do lesního stínu. Zastavil jsem. „Vždyť tady není žádná louka, samý les – a ještě k tomu prší. Jeď dál!“nechává se slyšet Eva. Jsem zlobivý, vnitřně umíněný člověk. Kdybych tenkrát poslechl, neměl bych Vám dnes co vyprávět. Na průzkum tohoto již sedmasedmdesátého rybníka jsem tedy vyrazil sám.

Prodírání hustým smrkovým porostem v dešti kolem pozdějšího „Kartága“ dalo pořádně zabrat. A o březnovém brodění po pás v rozvodněných přítocích rybníka ani nemluvím. Na kost promočený a zablácený, s vizáží táborového strašidla jsem se vypotácel z lesa u nějaké jámy plné vody –  u naší pozdější nenahraditelné studánky. Přede mnou se vynořila vysněná, uplakaná krasavice, uvězněná lesem, s probleskujícím rybníkem mezi stromy. Budoucí Komáří Louka! Tomuto pohledu jsem ihned, a teď už vím, že i navždy podlehl…

Jubileum legendární louky

Ano, Komáří Louka se stala legendou. Na bažině zarostlé olšovým houštím vyrostl z bláta náš Zálesák!

Zde první nadšenci začali kopat odvodňovací strouhy, zde do bahna zarazili první kůly, aby na nich postavili podsady svých stanů.

Zde hnětli své první slínové bláto se solí a suchou trávou, aby jím slepili kameny táborových kamen pro svůj první guláš v přírodě. Zde kůrou pokrývali střechu svého prvního táborového „salonu“, aby chráněni před deštěm mohli v suchu jíst, besedovat, hrát poutavé hry a dozvídat se neuvěřitelné pravdy o životě a přírodě.

Zde první nadšenci vysekávali záseky do polen stavěných pagod, aby v jejich slavnostní záři mohli předvést své první kytarové písně. Zde napínali svá první lana překážkové „opičí dráhy“, slézali nedaleké skály, bojovali o symbol života své louky – o její vlajku majestátně vévodící okolním lesům a zapomenutým rybníčkům z dvacetimetrové strážní věže. Zde se prvně převrátili s kánoí a prožívali hrůzu své první zkoušky odvahy…. Zde první nadšenci i tisíce jejich následovníků poznávali sílu lidské soudružnosti a odpovědnost povinnosti.

Komáří Louka! I v těžkých dobách nepochopitelného pronásledování rozsévala svoji pravdu do všech koutů naší země. A letos měla 40 let!

Oslovila tisíce mladých lidí, z nichž mnoho jich pochopilo, ale snad všichni se k ní vrací. Většinou přicházejí ve vzpomínkách na odvátá vzrušující léta, na drsnost a dřinu táborového života, na tajemná dobrodružství – nebo jen pro pohled ze strážní věže na kouzelný opar vznášející se nad lesy a zarostlými rybníčky probouzejícími se do velebně tichého rána.

Ale vrací se i tradičním AHOJ s melancholickým úsměvem na tváři poznamenané nemilosrdným časem. Přicházejí i zvědaví neznámí. Třeba jen tak – z doslechu. Nebo s přáním odhalovat minulost vzniku svých part si tajemství mládí svých rodičů…

Máme i jiná tábořiště a někomu se mohou zdát krásnější. Ale ona byla první a první již zůstane!

Komáří louka se stala trvalou realitou. A co bude zítra? Naše louka nesmí zestárnout. Vše nové, zajímavé a potřebné se jí nesmí stát cizí! To by přestal být Komáří Loukou….

A k zabezpečení tohoto poslání má již i věrného a spolehlivého pomocníka. U vedlejšího rybníka mladou a půvabnou sestru – Komáří Paseku….